Contest and folklore - how to (not) do it?

English translation of my previous blog about competiting with folklore, some summary of discussion I had with other dancers that I find important and should be talked about. (I worked with autocorrect, sorry for mistakes :D)

Are you hearing you should do folklore authentically, correctly, but how it is correctly? When you get a feedback from jury at the competition, who will refute what you believed was correct? Truth is that whenever you think you know more, it raises new questions and boundaries. You can do some things wrong at your choreographies but the biggest mistake is done by teachers/jury who really „well“ demotivate dancers/contestants to do folklore. We tell to dancers „do folklore, it is awesome!“ and later on we critise dancers to do it differently then we expect it and we believe it should be done. How to find a sweet spot of understanding each other and to motivate but at the same time give them knowledge and keys how to work with folklore. I wrote this reflection and some typical mistakes that are done while doing/competing in folklore dances – on side of contestants and jury as well.

1. I went to two workshops of Ghawazee (you can enter here any other folklore) so I know how to do it…

No you don´t, simple fact – folklore cannot be learnt by attendint few workshops and also, I mention that at my theory classes – it is still an archeological work! Dance and folklore is not very well preserved and there are many dancers/ethnologists working on it still. Key is to educate ourselfs – all the time, not just once or twice to visit workshop and read two articles. It is historical subject but it does not mean there are no news and findings :) 10 years ago we danced Saidi because we believed that any song with Saidi rhythm is fine for a dance – and it is not true at all, but we learnt it this way.You neccessarily dont have to sit at youtube everyday to checb what is new, there are plenty of ways to keep yourself updated (check FB of Sahra Saeda, Nissa, and more who constantly work on research in these subjects).



2. Saidi dance must be danced on music containing Saidi rhythm

No. This is the case when we learned something (long time ago) what was later questioned and proved to be wrong. Said is a part of South Egypt and Saidi is the name of the rhythm (or people and so) which may be typicall but not only rhythm used in that region. Saidi music contains all basic Egypťan rhythm and you can find a good song to dance to even without Saidi rhythm. When choosing song for Saidi, important is stylization and musical arrangements, instruments, dialect of singing. When you „practise“ listening of different kind of music, you will improve recognition of differencies and you may one day be sure what is that kind of music you are listening just by listening. From the other side – if any other song has Saidi rhythm in it, it does not mean it comes from Said part of Egypt. So Hakim, or Pop songs are inspired by this rhythm but does not need to be Saidi music.

3. Dance with Melaya is a folklore dance from Alexandria

It is not. To be honest we have learnt it that way, long time ago and me and many other dancers were fixed to that so called truth about girls from Alexandria who dance in harbours and flirt with men.. This was just an image, the base for Mahmoud Reda choreograhy. Mahmoud Reda wanted to represent Egypt and all its regions, cities and so. He did not find a specific folklore in Alexandria, he could use, so the image of a girl walking down the seaside, man from cafeteria giving attention to her and „flirting“ was taken as a base for specific choreography. Mahmoud Reda created choreographies based on ethnical folklore, some image of the region, some exact traditions done Gross the Egypt and so on.It is important to understand folklore and also charakter dance. Folklore is done at some region, ethnical group and so on. Character dance is stage creation inspired by folklore and other things as well. And this is what Mahmoud Reda did. In that time women in Egypt used to wear normal summer dresses and Melaya as a scarf/jacket but this was same in Cairo and big cities. So, how to dance with Melaya?

• Reda Inspiration – you can dance his combinations on his music in your own choreography. That is fine. You should study the technic to be correct.
• Baladi with Melaya – as I wrote above, Melaya was typice for women of middle class and was used as clothes accessory. With your baladi dance you can present and image of a women coming to a visit, covering herself with Melaya and entering the home, starting to dance and giving Melaya slowly away, dancing with it – with the respect! Later to tie it on the hips and so on.
• Your fantasy – if Reda got inspired by this image, you can to obut unfortunatelly Melaya is not used anymore like before so we have to stick to historical images.  I really recommend to stick to those two versions above, if you want give honour to Egyptian culture and dance. At the contests Melaya is always part of Folklore category which is fine, because it would be difficult to put it elsewhere if you consider there are usually just classical, Psion and folklore categories. Folklore categories always contain Reda (and other choreographers) character dances and baladi as well (even it is not really that folklore by the definition).

Here you can hit the wall :) Some dancers in jury may not know Reda technic so they may not understand what is your story of that dance or you will use Melaya as part of Baladi and dancers in jury may not know it can be this way :) Or some Egyptian teachers will only consider melaya dance as Reda created it, so whatever else you will do it might not be what they believe in. These things actually happened so that is why I mention it and this is also the moment where dancers confuse contestants.

 
Improtant i show you want to present it (any dance), what is the story and so. Melaya is part of clothes, it is not something to be trown here and there and the dance itself cannot be vulgar – I recommend you reading article of Farida Fahmy on this subject. Always RESPECT the culture you want to represent.



4. I studied with Mahmoud Reda company and at Firqa Kawmiya company too, so I can combine what I learned.  

Well, not exactly. These groups are different in many ways (that is for another article) and I believe they should not be combined. If you dance at some small local show, nobody probably will know the differencies but there are and you would probably not make Mahmoud Reda happy if you use his music, steps from Firqa Kawmiya and costumes inspired by both – this is not what we should want, if we want to present some other culture – others work and traditions, we should be correct about it.



Advices for contestants

1. Contest in whatever you like to
2. Be honest and clear about what you want to say with thatt performance, be able to introduce it to jury and audience
3. Don’t be afraid to ask for an advice from more experienced dancers – we are happy to help
4. Create, share, educate (yourself and others)
5. Be RESPONSIBLE, you work with someone else‘s culture

Rady pro porotce

1. Give valuable Feedback to dancers
2. Keep your mind opened
3. Support dancers in what they love to do, give them opportunity to learn
4. Be an example of what you want to see
5. If you have no positive opinion on contests or you don’t know about these differencies, do not judge folklore category
6. Have an overview of what organizer specified in contest conditions
7. Be RESPONSIBLE, you work with someone else‘s culture

Contest organizers

1. Make understandable conditions and inform contestants clearly
2. Have time to explain jury these conditions and the goals of contest
3. Be RESPONSIBLE, you work with someone else‘s culture

Soutěže a folklór – jak na to?

Běžně slýcháváte, že máte dělat folklór autenticky, správně, ale jak to vlastně je? Když pak dostanete zpětnou vazbu od poroty na soutěži, která vám vyvrátí to, co jste si doteď mysleli. Zde často platí to, že čím víc si myslíte, že už to víte, tím víc začnete narážet na překážky. Stát se může několik chyb, ale za tu největší považuju to, že od folklóru některé tanečnice/porotkyně dokážou takto tanečnice/soutěžící pěkně, a někdy i nenávratně, odradit. Na jednu stranu jim řekneme – dělej folklór, je to bezva a o půl roku později dostanou na soutěži přes prsty, že tak se to teda dělat nemá. Jak z toho ven? Následuje moje úvaha a pár typických chyb, které se dějí na obou stranách, u soutěžících i v porotě. 


1. Dvakrát jsem byla na semináři Ghawazee (doplňte jakýkoliv folklór), takže vím, jak se to tančí

Nevíte. Jednoduchý fakt, folklór není na naučení z pár seminářů – to zaprvé a za druhé, jak často zmiňuji, jde o archeologickou práci – tanec je špatně zaznamenán a neustále se objevují nové poznatky, proto se sama vzdělávám, proto pořád pořádám semináře a přednášky na toto téma. Tanečnice leckdy nejsou naučené se průběžně vzdělávat na tato témata, což je kámen úrazu. To, co se učilo jako Saidi před 10 lety, není už dnes úplně pravda. Člověk nemusí každý den vysedávat u Youtube, je mnoho příležitostí a seminářů na dosah ruky i peněženky.



2. Saidi musí mít Saidi rytmus, aby to bylo správně

Nemusí. Tohle je ten případ, že to, co se učilo dříve, se už dalšími „archeologickými“ vykopávkami vyvrátilo a změnilo. Said je oblast jižního Egypta, Saidi je přídavné jméno a název jednoho z mnoha tradičních egyptských rytmů (D T DD T), neznamená to však, že veškerá hudba z tohoto regionu musí mít v sobě Saidi rytmus, protože se zde, tak jako v celém Egyptě, používají všechny základní egyptské rytmy. Důležitá je stylizace, aranžmá té hudby. Jak poznáte správnou hudbu? Učením se o hudbě, posloucháním, vzděláváním se, pak dokážete hudbu rozeznat celkem rychle. Podstatné jsou jak rytmy (egyptské), tak nástroje (darbuka, mizmar…), tak hlavně jazykový dialekt a způsob stylizace. Z opačné strany – když má nějaká písnička v sobě Saidi rytmus, neznamená to, že je ze Said oblasti a hned mohu tančit s holí, ale spíš jen to, že je prostě z Egypta. Hakim nemá písničky na tradiční Saidi tanec, je to především shaabi zpěvák, co má rád rytmus SaidiJ



3. Tanec s melayou je folklórní tanec z Alexandrie

Není. Ale pravda je, že se taky tak dlouho učil a i já sama jsem jej kdysi takto označovala. Tento styl je hodně matoucí a není se čemu divit. Mnoho tanečnic jej považovalo (včetně mě), za tanec alexandrijských dívek, typický pro Alexandrii a Mahmoud Reda vytvořil jen jevištní úpravu. Tím pádem se dalo říct, že je to folklór – ten se vyznačuje tím, že je typický pro konkrétní region, etnikum, tradici – je ohraničený a definovatelný právě těmito prvky. Jenže tak to právě nebylo a tyto informace o Melaya Leff nebyly úplně 100%. Mahmoud Reda chtěl prezentovat každý kraj, město v Egyptě nějakým tancem. Jevištní choreografie vytvářel z folklóru (stal se z toho tedy charakterový tanec, jako je u nás třeba Ondráš), ze zvyků (které už nemusely být specifické krajem, etnikem, ale všeobecné) a pak z vlastní inspirace obyvateli určité třídy (fellahi), a nebo v tomto případě oděvním prvkem – šálem/kabátem zvaným Melaya. Melaya se používala v té době běžně jako součást oděvu. Byla stejně typická pro ženy z Alexandrie, jako z Káhiry. Mahmoud Reda v Alexandrii nenašel žádný typický tanec nebo místní folklór, který by mohl použít a tak vytvořil jevištní choreografii na téma alexandrijských dívek. V té době se nosily klasické letní šaty, jako v té době u nás a ženy nosily melayu jako honosný šál/kabát. Alexandrie je centrem egyptských turistů a její hlavní třída je zároveň i nábřeží s mnoha kavárnami. Choreografie čerpá právě z tohoto obrazu – dívka jde po nábřeží Alexandrie, nadbíhá ji „rozlévač čaje“ a ona s ním laškuje. Takto ztvárnil Mahmoud Reda život v Alexandrii a z toho obrazu tanečnice přejímají tento styl dále. Nicméně, melaya žádné specifické kroky, hudbu nemá, vše vytvořil Reda. Jak to tedy tančit?

• Inspirace Redou – použiju jeho hudbu, jeho kombinace a tedy je to „Tanec s melayou v Redovském stylu“. V pořádku.
• Baladi s melayou – jak jsem psala výše, melaya se nosila ve všech městech a proto můžete svým tancem ztvárnit třeba ženu v Káhiře, která jde na návštěvu ke kamarádce a co vejde do dveří a zazní hudba, začíná tančit a melayu si nechá, občas s ní zatočí, dá si ji kolem boků apod. Zde se můžete inspirovat třeba Fifi Abdo, filmy ze Zlaté éry, kde se tento motiv objevuje apod.
• Vaše fantazie tance s melayou – Když se inspiroval Reda, můžete i vy. V dnešní době asi není už čím, melaya se moc nenosí a oděv už nejsou letní šaty. Takže se doporučuju držet předchozích dvou verzí. S vlastní verzí tance s melayou narazíte v soutěži ve folklórní kategorii, kam melaya tak či tak spadá (nejde všechny kategorie rozčlenit perfektně bohužel), protože pokud tam bude někdo jiný mít Redovskou verzi, nebo baladi (které ale taky není folklór) s melayou, pravděpodobně bude mít více bodů.

Zde ale narazíte pro změnu s tím, že porota nebude znát Redovu techniku a váš tanec nedocení, že budete tančit baladi s Melayou, ale porotce nebude vědět, že i takto se dá tančit (ne každý porotce se věnuje folklóru, Redovi apod.) nebo že naopak nebude uznávat nic než Redovu verzi tance s Melayou (např. egyptští tanečníci).
Důležité je, jak pojmete samotné prvky s melayou – nikdy nesmí být tanec vulgární (pozor na kostýmy), melaya by měla být respektovaná „rekvizita“, ne s ní házet a točit jako by to byl hadr. Doporučuju přečíst článek Faridy Fahmy, ať lépe pochopíte proč.



4. Učila jsem se u členů skupiny Mahmouda Redy i u Firqa Kawmiya (Narodni Egyptske Folklorni Skupiny), můžu kombinovat to, co jsem se naučila.

Ne úplně. Tyto skupiny se nemají příliš rády, z mnoha důvodů, o kterých by se dal napsat další blog. Já osobně jsem se takto učila a nepovažovala jsem za divné, když jsem použila techniku naučenou u Firqa Kawmiya, Redovu hudbu a udělala vlastní vystoupení. Egypťan by z toho moc nadšený nebyl, protože kombinuji práci dvou odlišných skupin v jedno. Na druhou stranu, mezi tanečnicemi to málokdo pozná a řeší a naše laické publikum to už vůbec nepozná, ale je to to, co chceme? (Pokud byste chtěli prakticky umět odlišit A a B, dělám na to dvě víkendovky v únoru a březnu). Zde je opět otázka – co chceme vystoupením říct, jak ho dokážeme uvést a popsat? Víme, čí hudbu, kroky atd. používáme?




Rady pro soutěžící

1. Soutěžte, v čem chcete a co vás baví J
2. Ujasněte si, co chcete vystoupením říct, jaký je příběh, jak ho umíte popsat a „obhájit“
3. Nebojte se říct o radu zkušenějších – chceme pomoci, ne masírovat vlastní ego
4. Tvořte, vzdělávejte se, sdílejte
5. Buďte zodpovědní – pracujete s kulturou jiné země

Rady pro porotce

1. Dejte hodnotnou zpětnou vazbu
2. Mějte otevřenou mysl
3. Podporujte tanečnice v tom, co je baví a podpořte je ve vzdělávání
4. Dělejte osvětu a samy se vzdělávejte
5. Pokud nemáte kladný vztah k soutěžím nebo neznáte to, co se hodnotí, neporotcujte
6. Mějte přehled o tom, co organizátor povolil v pravidlech soutěže – dle toho se především řídíte
7. Buďte zodpovědní – pracujete s kulturou jiné země

Organizátoři soutěže

1. Mějte jasná pravidla, buďte nápomocní soutěžícím s vysvětlením
2. Dejte si práci s vysvětlením pravidel a celkově cílů soutěže porotě

Závěr
Pokud teď máte víc otázek než předtím, zvykněte si, je to prostě tak J nic není jednoduše zaškatulkovatelné. Doufám, že vám to ale naopak vneslo trochu víc detailní pohled na věc, možná se vám některé věci vyjasnili, ale cílem je, vás motivovat – zamýšlet se víc nad tím, co děláme a ne naopak, já folkór velmi ráda uvidím jak na soutěži, tak na vystoupení.

Profesionalita v orientálním tanci – Soutěže

Dlouho a dlouze jsem přemýšlela nad několika tématy v orientální taneční sféře, o kterých bych ráda napsala osobní úvahu. Myšlenky se mě zmocňovaly ve dne v noci, ale potřebovaly chvíli, aby dozrály. Často se zamýšlím nad profesionalitou v orientálním tanci, tentokrát to vezmu z pohledu soutěží. Často si připadám jako Don Quijote, kdy propadám idealistickým představám, že přece všichni – bez rozdílu slávy, osobnostních předpokladů nebo zkušeností by měli být profesionální. Sepsala jsem tedy naprosto osobní "úvahu" o tom, co podle mě na soutěžích není v pořádku, a co by mělo být naopak samozřejmostí.

Je porota v hodnocení objektivní? – Není, ale...
Orientální tanec nemá jednotný systém hodnocení, nejdou přesně ohodnotit prvky, kroky a pohyby, protože se těžko dá některý pohyb označit za “nejlépe provedený, středně dobře provedený nebo špatně provedený”, představa, že jednou budeme sedět v porotě s úhloměrem v ruce a budeme měřit správný úhel takové orientální arabesky mě děsí :) V soutěži se porovnávají tanečnice mezi sebou, takže záleží na tom, jaký výběr je v dané kategorii a jaké jsou mezi nimi rozdíly. Poté však nastává problém u nezkušené poroty, tím myslím i profesionální tanečnice  a tanečníky na světové úrovni, kteří neumí bodově hodnotit. Zažila jsem to, že porotce v kategorii dával body v rozmezí 8-9 (z celkových 10), pokud by tak konali všichni z poroty, většina tanečnic v kategorii bude mít téměř stejný počet bodů. Kdo rozhodne o tom, jak se umístí? I jeden bod dokáže tanečnici posunout z místa prvního na třetí. Pro mě samotnou jsou vyvážené kategorie problemém ke správnému hodnocení, ale je potřeba dávat bodové rozestupy, aby se usnadnila organizace soutěže (organizátor nemusí udělovat 3 druhá místa například). Další důvod, proč soutěže nejsou objektivní je ten, že porotce má jisté náklonosti. Buď upřednostňuje určitý styl orientálního tance a zapomene na to, být aspoň trochu objektivní nebo u mužské poroty se stává, že propadnou náklonosti trochu jiné. Každý porotce by měl zapomenout na své preference stylů nebo vzhledu a hodnotit co nejvíce objektivně.

Má každý porotce stejný hlas? – Ne, ale...
Jsou soutěže, kde je předseda poroty a ten někdy má dvojitý hlas v porotě, nebo třeba rozhoduje při “remízách” o umístění. Což je v pořádku a organizátor to předem ujasní v podmínkách a pravidlech soutěže. Nicméně se stává, že takovýto předseda poroty ignoruje bodové hodnocení ostatních porotců a u organizátora se snaží prosadit pouze své umístění. Tohle považuju za nepěkný projev disrespektu a neúcty vůči kolegům v porotě, vůči organizátorovi, který se snaží mít fér soutěž a vůči tanečnicím v soutěži.

Měla by se porota usmívat, tleskat a podobně podporovat soutěžící? – Ne, ale...
Porotce by měl být na první pohled nestranný. Představte si, že čekáte na svůj vstup a vidíte, že na tanečnici před Vámi se porota umsívá a tleská jí a u Vašeho vstupu to tak nebude. Řeknete si, že je něco špatně, možná vás to znervózní. Porotce by neměl dávat příliš najevo své osobní sympatie, neboť to může ovlivňovat soutěžící (můžete si myslet i to, že někdo někomu “nadržuje”), porotu už to tolik neovlivní mezi sebou. Občas zatleskat je podle mě v pořádku a mít příjemný výraz by měla být samozřejmost. Je to těžké u celodenních soutěží, kdy už porota dostává křeče do obličejových svalů a někdy se nedá na všechny taneční vstupy usmívat (třeba na saidi tančené na dabke hudbu, kdy vám je líto, jak si to tanečnice pokazila nesprávným výběrem hudby). Otrávené výrazy z řad poroty sem určitě nepatří a určitě ne do amatérských kategorií, kde soutěžící často i poprvé tančí před vice lidmi a rovnou před profesionálnimi tanečnicemi, které jsou jejich vzory. Každý máme špatné dny, ale porota by neměla nikdy využívat toho, že je na “druhé straně”.

Musí se porota dívat na celý vstup? – Ne, ale...
Někdy totiž musíme psát poznámky pro feedback, poslat výsledky organizátorovi apod. Nemělo by se stát to, že porotce se baví s někým za ním, nebo že na telefonu píše zprávu. Soutěžící by se neměli obávat, že je poškodí, když bude porotce 15 vteřin psát poznámky a zrovna neuvidí nějaký krásný prvek. Věřte, že stačí krátká chvíle na to, aby si porotce udělal přehled o schopnostech soutěžící, ale je to spíše  kvůli respektu. Pochopím, když v čajovně si někdo z návštěvníků radši čte na mobilu emaily, ale porota by to dělat neměla – ne v tanečním vstupu nebo při vyhlašování.

Je porota povinna dávat feedback? –Ne, ale...
Jsou soutěže, kde se feedback nijak organizátorem nevyžaduje a tak je to čistě na soutěžících, jestli se půjdou zeptat samy nebo ne. Tam, kde se feedback vyžaduje je samozřejmě třeba, aby tanečnice byla schopna jej dát. Pokud je to dlouhá soutěž, ne u všeho se dají zapsat poznámky a já osobně navrhnu, aby tanečnice poslala ještě video, ať jí můžu dát detailnější feedback. Umět podat feedback je taky umění, ne vždy to umím perfektně vyjádřit, ale snažím se a snažit by se měl každý porotce. Velmi to ovlivňuje křehké duše tanečnic, které třeba zrovna neví, jak se realizovat, jsou pokročilé a nadané a prostě zkouší, co jim dá soutěž a zaslouží si kvalitní feedback, kde se dozví, na čem pracovat, co jim jde a ve většině případech je to i o povzbuzení v tanci. Nejedna nadaná tanečnice v této fázi s tancem skončila a nedivím se, je to těžké období. Na druhou stranu, nikoho vodit za ruku nikdo nemůže a je to o síle osobnosti i dostatečné sebekritiky, jestli tanečnice negativní věci překoná nebo ne, uvědomí si svoje kvality i nedostatky a bude se dale rozvíjet.

Říkáte si teď, proč vlastně soutěžit? – Dám Vám pár důvodů…

• "otrkáte se"
• budete mít novou zkušenost
• inspirujete se vzájemně
• získáte i nové taneční přátele
• já jako organizátorka festivalu využívám soutěže k hledání talentů, a nejenom já
• posunete se v tanci dále
• strávíte čas v komunitě a je třeba se do akcí taneční komunity zapojovat a dát o sobě vědět
• je to forma reklamy, prezentace, seberealizace
• a další...

Na závěr mám ale doporučení abyste byly co nejvíce nad věcí a nebrali soutěže příliš vážně :) Někdy je mnohem důležitější si to hlavně užít a udělat radost tancem obecenstvu, nehledě na výhru. Protože to, že si to vystoupení někdo zapamatuje nebo k němu “promluví” váš příběh, který při každém tanci formujete je mnohem cennější.

Okénko pro tanečnice o sběračích informací - tentokrát FB

OZNÁMENÍ
V reakci na novou politiku FB vás informuji, že pokud tyhle prohlášení sdílíte, tak jste podlehli zbytečné davové psychóze a bohužel vám k ničemu - opravdu k ničemu, nejsou. Mám ale pár tipů, které vám zaručeně pomohou (pokud ale chcete)!

1) Pro registraci na FB mějte jinou emailovou adresu, kterou nepoužíváte nikde jinde
Na to je pravděpodobně pozdě, ale pokud jste tak udělali, ubráníte se aspoň sbírání vašich kontaktů. Díky nim vám totiž FB nabízí pravděpodobné přátele, zobrazí spolužáka ze základní (možná dokonce i obecné) školy, které byste měli mít v přátelích apod.

2) Promazávejte Cookies
Ne máslem, ani Herou, ale je to takový malinký řekněme třeba virtuální hovnivál, který sedí ve vašem prohlížeči a leze s vámi všude po internetu, na co jen kliknete a všude něco sbírá a trousí a informace se napojují, jedna na druhou a předává je mezi všemi službami, které využíváte. Proto si váš prohlížeč automaticky pamatuje heslo k přihlášení, zboží v košíku, když nakupujete na eshopu a spoustu toho, co takto okatě není vidět.

Je to ale boj s větrnými mlýny a neznám nikoho, kdo by to dělal častěji, než jednou za rok a to nestačí.

Co je Cookie? - podrobnější popis, jen pro silné nátury, možná byste už nikdy nechtěli na internet

3) Zahoďte Smartphone
V dnešní době kompjútrůůů... je ale i Smarthpone příjemný podporovatel chorobného sbírání dat a díky GPS poskytuje velice jednoduše vaši geografickou polohu. Vím, že jej asi nezahodíte po dnešku, ale můžete udělat skvělou věc, která nic nestojí! Vypnout lokaci/GPS, jakkoliv se to ve vašem přístroji jmenuje. Proč? FB (a ostatní profesionální sběrači) tak získávají informace o tom, kde jste, kam chodíte, jak často tam chodíte a protože jste pořád na internetu, tak i to, co tam děláte a s kým. Může a má to důsledky, možná ne v našem malém kraji, ale v USA se dočtete o mnoho kriminálních případech založených na tom, že např. únosce věděl, do které školky chodí vaše dítě, kdy, s kým. Pak si náš potenciální kriminálník otevře Google Earth a je to.

4) Vy využíváte FB, vy si musíte podmínky hlídat
Ať už chcete nebo ne, vy jste ti, kteří FB používají jako fajn službu k prokrastinaci a tím, že ji používáte souhlasíte s jejich pdomínkami. Umístěním jakéhokoliv oznámení ničeho nedocílíte, právně to nemá žádnou hodnotu a proto tohle celé píšu - klidně si to po zdi pište, ale nespoléhejte na to, že když tam tento výmysl napíšete, že můžete dát na FB cokoliv a nikdo to nezneužije. Od 1.1.2015 se mění podmínky, nijak zásadně, bude to jen mnohem víc děsivé, co o nás vědí. Jsme to ale my, kteří jim to poskytujeme. Pokud s tím nesouhlasíte, nepřihlaste se od 1.1.2015 na FB a je vyřešeno. Je to totiž jediné, co bude fungovat a jelikož vím, že to nikdo z vás neudělá, tak zde jen pár poznatků, které chci sdílet a možná poradit:

- cokoliv, co dáte na internet je lehce zneužitelné
- netýká se to jen FB, ale i Google, Linkedin atd.
- nepanikařte s každou zpávou, oznámením a čímkoliv dalším - přečtěte si podmínky - ať víte, s čím jste už dávno souhlasili při registraci na FB
- hledejte informace a pravost informací, to, že je něco na internetu neznamená, že je to pravda

Vzdělávejte vaše okolí o této problematice, neboť jsou to ti, kteří vás tagují např. na svých osobních fotkách s lokací a vytváří tak další z mnoha vláken, díky kterým FB získá o vás další a další informace a FB vás uvidí nějak takto:

A jelikož se blíží Vánoce - netagujte ostatní na Vánočních stromcích a PFkách, neboť je to další cesta, která způsobí jen škodu, nikdy ne užitek.

 

Doporučená četba:
http://www.lupa.cz/clanky/facebook-meni-pravidla-chcete-vedet-co-se-skutecne-zmeni/
http://www.hoax.cz/hoax/facebook---copyright-na-profil/goo (schválně se mrkněte na všechny, ať vte, čemu jste už naletěli)
http://www.businessweek.com/articles/2014-08-21/facebook-google-go-beyond-cookies-to-reap-data-for-advertisers

Proč dělám chyby a proč byste je měli dělat taky

Právě se přiznávám k něčemu co je pro někoho neakceptovatelné - ale pro druhé životní filozofie. Dělám chyby. A jsem sakra ráda! :) Lekci perfekcionismu a puntičkářství si nechte, to není nic pro mě. Dřív nebo později se musíte přijmout takoví, jací jste a pokud chybu uděláte - netrestat se za ni, ale poučit se z ní. Bohužel budou tací, kteří vám to rádi připomenou. Proč? Protože oni nikdy neriskovali vše co měli. Já ano a častokrát. Příspěvek nepíšu proto, abych získala Nobelovu cenu za mír, ale abych vám řekla, že dokud budete ve své komfortní zóně, dokud nebudete riskovat, dokud neposunete vlastní hranice aniž byste věděli co je za nimi - nic nezískáte! To je prostě fakt.

Mnoho tanečnic má strach něco zkusit, jít za snem, vzdává svoji kariéru pro nic za nic a mám pocit, že brzy zůstane jen naše "stará garda" a nová generace postupně tanec opustí. Mohla bych si tahle slova nechat pro sebe a být ráda, že mě a mým kolegyním neroste konkurence. Ale to bych nedělala projekty, které dělám, které tvoří taneční scénu a jsou perspektivní do budoucna - pro koho, když tu nikdo nezůstane? Talentů máme mnoho, klidně pár vyjmenuju nahlas... Eva Provazníková, Jana Bagarová, Shanelah, Astiza, Libuše Rumpelová, David Katolický, Faiza, Sheerah, Michaela Kamarádová, Shenai, Lenka Pokorná, Malak, Alžbětka... mohla bych pokračovat dál a dál a určitě i vás napadají další jména - všichni z nich na to MAJÍ!

Ve svých 18ti letech jsem založila taneční skupinu. Nejdříve amatérskou, která se vypracovala na profesionální level a troufám si říct, stala se legendou na české taneční scéně. Tehdy jsem neuměla napočítat ani doby - zcela vážně, natož pracovat s prostorem nebo výrazem v tanci. VŠE jsem se učila za běhu, dělala chyby, napravovala je, vzdělávala se, hledala, radila se se zkušenějšími. Celé to byl proces - o kterém to je! Skupina Al Fayyum Dancers není pro mě o trofejích ani o pár přípravách na TOS, ale o celém procesu, kterým si prošla. Kterému jsem doslova a do písmene věnovala 7 let svého života - zcela dobrovolně, s láskou a nikdy bych neměnila ač to leckdy byla velká zátěž pro všechny.

Prvnímu ročníku festivalu TOS přecházely jen jednodenní akce s národním obsazením, což ve srovnání s náročností festivalu nyní - bylo tahání kačera na provázku po dvoře :) Měla jsem zaměstnání a nevěděla jsem, do čeho se řítím. Akce rostla sama, náměty přicházely ze všech stran a absolutně jsem neměla podle čeho odhadnou do čeho jdu, nebylo s čím srovnávat. Měsíc před akcí jsem spala max. 4 hodiny denně, o půlnoci chodila do divadla po skončení představení na ukázku světel, odpovídala na přihlášky, platby... Obědové pauzy obětovala administraci... Bylo to vzrušující, adrenalin se stal mou drogou a dodnes je. Tento první ročník jsem riskovala vše - peníze, zdraví, práci...ale to nadšení, úsměvy diváků, nadšené komentáře na seminářích stály za to bez jakýchkoliv pochyb! A stálo za tím tolik chyb, tolik, které každým rokem vylepšuju, které stále jsou skvělou školou života a dělají mě lepší :)

Toto je pár ukázek toho, co by vlastně vůbec nebylo, kdybych neriskovala, kdybych nebyla ochotná dělat chyby, nejednou padnout na zem, "bojovat" s lidmi, kteří by samozřejmě vše udělali líp nebo to nejdřív nastudovali a dávají vám to rádi najevo při každé možné příležitosti. Je to asi tak, jako číst o technice plavání. Měsíc to studujete v knížce, abyste byli připraveni - že, a když vás hodí do vody a máte ukázat, co jste se v knížce naučili - nevíte co dělat. Najednou je kolem vás obrovský bazén plný vody, který musíte přeplavat a sotva se držíte okraje. Pak jsou dvě možnosti, buď se budete snažit bazén přeplavat - a ono se to hned nepovede, jednou uplavete metr, příště jen půlku, ale nevzdáte to a jednou to dáte. Druhá možnost je říct, jak ta knížka byla vlastně na nic, jak vás do bazénu špatně hodili, jak ta voda byla vlastně studená, hluboká nebo jakkoliv špatná na to, abyste se sebrali a plavali dál. Pokud se dostanete do takové fáze přemýšlení, každá sebemenší chyba je fatální a neumíte se s ní vypořádat, ani si ji nepřiznáte a když už, tak všem ostatním.

Pokud máte sny a ptáte se, kdy je nejlepší začít je realizovat, odpověď je jedna jediná - teď. Proč? Protože zítra taky bude zase a jen "teď" a to "teď" vůbec není nekonečné.


Máte pocit, že ale nejste dokonale připraveni? Zklamu vás. Fakt nejste a ani nikdy nebudete :)
Máte pocit, že už všichni všechno vymysleli? S jistotou mohu říct, že pokud vás něco napadne geniálního, to stejné napadlo někoho jiného možná i ve stejný čas. Smiřte se s tím. Kdo bude rychlejší? Ten co zaleze na měsíc do knížek, nebo ten co zvedne zadek a skočí do bazénu?
Máte pocit, že se to nemůže podařit? Ale může, a jaký je to pocit, když sami sebe překonáte! Krásný! Ale možná ho nikdy nezažijete, pokud budete čekat, že se to stane samo bez vašeho přičinění.
Máte pocit, že tamta je lepší, tak proč byste se snažili dál? Vždy bude někdo "lepší", s tím se taky musíte smířit. Pokud je důvod jít za snem jen to, že chcete všechny "porazit", tak nejspíš přehodnoťte sny. Jinak buďte sami sebou, nesnažte se jít v jejích stopách, nesnažte se ji kopírovat, protože je prostě lepší. Znám tolik kopií všech, že se těším, až zase přijde originál, který se nebude bát být sám sebou. Jedině tak vás lidé rozeznají mezi všemi kopiemi.
Neuspěla jsem na pár soutěžích, to už nemá cenu dál zkoušet... Všechny jsme museli několikrát neuspět, každý podnikatel ví, že je potřeba aspoň jednou zbankrotovat, abyste něco věděli o podnikání. Pokud jste několikrát neuspěli, tak je dobré si uvědomit, zda mám co nabídnout, pokud ano, tak je potřeba vydržet a zkoušet věci jinak, protože už i strýček Albert věděl, že pokud stejnou věc děláte stejně - jiný výsledek jednoduše nepřijde ;)
Ostatní to tak neprožívají, jako já, proč? Protože ať už je to kamarádka, tanečnice ze skupiny, studentka nebo kdokoliv, má své priority a jednoduše se neshodujís vašimi i když pracujete na tom samém. Nebuďte smutní z toho, že vás dotyčná osoba nedocení nebo nepovzbudí. Ta stejná věc nemusí mít váhu pro všechny stejnou.


"Never explain - your friends do not need it and your enemies will not believe you anyway."
"Nikdy nevysvětluj - tvoji přátele to nepotřebují a tvoji nepřátele ti stejně neuvěří."


Je to trnitá cesta ať už něco organizujete, zakládáte, nebo se hlásíte na nějaké turné... Určitě přijde neúspěch, určitě uděláte špatná rozhodnutí, určitě bude někdo, kdo vám bude házet klacky pod nohy, určitě přijdete aspoň o jednu kamarádku či kamaráda, určitě vás bude někdo pomlouvat... Tohle se týká čehokoliv, nejen taneční kariéry, ale byla bych nerada, kdyby tyto věci stály v cestě vašeho snu. Jsou to věci, které jsem zažila, kvůli kterým sama přehodnocovala svoje projekty, kvůli kterým jsem pochybovala sama o sobě. Najdou se totiž lidé, kteří vás začnou hodnotit podle chyb, které uděláte a to jsou ti, kterým můžete vysvětlovat od rána do večera - ano, taky jsem to dělávala z potřeby se bránit, ale ve výsledku je neovlivníte. Věřím proto, že máte v okolív víc lidí, kteří ve vás věří, berou vás jací jste a podporují vás a oni si zaslouží vás vidět šťastné :)

Doporučení z mých zkušeností - dělejte věci poctivě, dělejte je, jak nejlíp v ten moment můžete (i když to nejde lépe, než ostatní očekávají, bohužel, vy byste měli vědět, že děláte co můžete!), netrestejte se za chyby, ale poučte se z nich, přiznejte si, že jste lidé a ne vždy musí být vaše nálada "sluníčková", každý má právo se někdy naštvat :) Věřte na 100% tomu, co děláte, nepochybujte! Mějte nadhled a rozlišujte vážnost problémů, ne vše je tak, jak může vypadat a vše lze většinou vyřešit jednoduše. Mějte svoji hrdost a respektujte ostatní - ale i SEBE.

Konečně se dostávám k tomu, proč tenhle příspěvěk píšu:

DĚKUJI...

...všem, kteří o mě vždy pochybovali, kteří mi dávali tvrdé lekce, kteří mi řekli "to nedokážeš", "to neumíš", protože to byl vždycky "drive", abych posunula svoje hranice a vyšla z mé vlastní komfortní zóny co nejdál, do neznáma, s riskováním všeho - jen proto, že jsem v něco věřila :)

DĚKUJI...

...všem, kteří o mě přes všechnu moji lehkovážnost nepochybovali, nenechali mě ve štychu, kteří ví, kdo jsem a neposuzují mě jen podle mých chyb a nedostatků, protože ruku na srdce, všcihni je máme ;) Díky za obrovkou podporu, kterou mi spousta z vás, kdo to čtete dávate už mnoho let, díky, že jste snílkové jako já, že se nevzdáváte a jste tu pro mě.

Never explain - your friends do not need it and your enemies will not believe you anyway.

Elbert Hubbard

Read more at http://www.brainyquote.com/quotes/quotes/e/elberthubb108523.html#yhQkyGHs8d07fdT8.99

Never explain - your friends do not need it and your enemies will not believe you anyway.

Elbert Hubbard

Read more at http://www.brainyquote.com/quotes/quotes/e/elberthubb108523.html#yhQkyGHs8d07fdT8.99

Jsem šťastná za vše, co jsem dokázala a ať už to zní jakkoliv narcisticky, je na čase být na sebe hrdá :) Stálo a stále stojí za to - mnohokrát padnout a zase se zvednout, pro ten pocit, že tolika lidem dáváte zážitky na celý život, že něco budujete a má to smysl, že něco po vás zůstane. Nebýt chyb a riskování, nic z toho by nebylo a ničeho ani za nic nelituji, fráze typu "kdyby, tak by" jsem dávno vymazala ze slovníku.

Díky všem, kteří mi už několik let nezištně pomáhají a mnoho z nich zarytých puntičkářů, kteří snáší moji občasnou lehkovážnost a "otravné" nadšení - skupině Al Fayyum Dancers (každé člence, která se tak podílela na jedné velké legendě), holkám z Orient Vision (Terce, Pavči, Markét), Lence Zychové, která byla součástí snad všech mých projektů a která mě svým optimismem vždy utvrzuje v tom, že to všechno smysl má. A mnoho dalším - vy víte :P

A vám - moji milí přeju, abyste si všimli, kde končí vaše komfortní zóna, rozběhli se jak nejlíp umíte a přeskočili ji, protože teprve tam ten svět začíná. Abyste pokorně poděkovali za každou chybu, která vás ve výsledku dělá lepšími, abyste se nebáli je dělat a nebáli se riskovat vše co máte...

Sheyla 

Never explain - your friends do not need it and your enemies will not believe you anyway.
Read more at http://www.brainyquote.com/quotes/quotes/e/elberthubb108523.html#yhQkyGHs8d07fdT8.99