Profesionalita v orientálním tanci – Soutěže

Dlouho a dlouze jsem přemýšlela nad několika tématy v orientální taneční sféře, o kterých bych ráda napsala osobní úvahu. Myšlenky se mě zmocňovaly ve dne v noci, ale potřebovaly chvíli, aby dozrály. Často se zamýšlím nad profesionalitou v orientálním tanci, tentokrát to vezmu z pohledu soutěží. Často si připadám jako Don Quijote, kdy propadám idealistickým představám, že přece všichni – bez rozdílu slávy, osobnostních předpokladů nebo zkušeností by měli být profesionální. Sepsala jsem tedy naprosto osobní "úvahu" o tom, co podle mě na soutěžích není v pořádku, a co by mělo být naopak samozřejmostí.

Je porota v hodnocení objektivní? – Není, ale...
Orientální tanec nemá jednotný systém hodnocení, nejdou přesně ohodnotit prvky, kroky a pohyby, protože se těžko dá některý pohyb označit za “nejlépe provedený, středně dobře provedený nebo špatně provedený”, představa, že jednou budeme sedět v porotě s úhloměrem v ruce a budeme měřit správný úhel takové orientální arabesky mě děsí :) V soutěži se porovnávají tanečnice mezi sebou, takže záleží na tom, jaký výběr je v dané kategorii a jaké jsou mezi nimi rozdíly. Poté však nastává problém u nezkušené poroty, tím myslím i profesionální tanečnice  a tanečníky na světové úrovni, kteří neumí bodově hodnotit. Zažila jsem to, že porotce v kategorii dával body v rozmezí 8-9 (z celkových 10), pokud by tak konali všichni z poroty, většina tanečnic v kategorii bude mít téměř stejný počet bodů. Kdo rozhodne o tom, jak se umístí? I jeden bod dokáže tanečnici posunout z místa prvního na třetí. Pro mě samotnou jsou vyvážené kategorie problemém ke správnému hodnocení, ale je potřeba dávat bodové rozestupy, aby se usnadnila organizace soutěže (organizátor nemusí udělovat 3 druhá místa například). Další důvod, proč soutěže nejsou objektivní je ten, že porotce má jisté náklonosti. Buď upřednostňuje určitý styl orientálního tance a zapomene na to, být aspoň trochu objektivní nebo u mužské poroty se stává, že propadnou náklonosti trochu jiné. Každý porotce by měl zapomenout na své preference stylů nebo vzhledu a hodnotit co nejvíce objektivně.

Má každý porotce stejný hlas? – Ne, ale...
Jsou soutěže, kde je předseda poroty a ten někdy má dvojitý hlas v porotě, nebo třeba rozhoduje při “remízách” o umístění. Což je v pořádku a organizátor to předem ujasní v podmínkách a pravidlech soutěže. Nicméně se stává, že takovýto předseda poroty ignoruje bodové hodnocení ostatních porotců a u organizátora se snaží prosadit pouze své umístění. Tohle považuju za nepěkný projev disrespektu a neúcty vůči kolegům v porotě, vůči organizátorovi, který se snaží mít fér soutěž a vůči tanečnicím v soutěži.

Měla by se porota usmívat, tleskat a podobně podporovat soutěžící? – Ne, ale...
Porotce by měl být na první pohled nestranný. Představte si, že čekáte na svůj vstup a vidíte, že na tanečnici před Vámi se porota umsívá a tleská jí a u Vašeho vstupu to tak nebude. Řeknete si, že je něco špatně, možná vás to znervózní. Porotce by neměl dávat příliš najevo své osobní sympatie, neboť to může ovlivňovat soutěžící (můžete si myslet i to, že někdo někomu “nadržuje”), porotu už to tolik neovlivní mezi sebou. Občas zatleskat je podle mě v pořádku a mít příjemný výraz by měla být samozřejmost. Je to těžké u celodenních soutěží, kdy už porota dostává křeče do obličejových svalů a někdy se nedá na všechny taneční vstupy usmívat (třeba na saidi tančené na dabke hudbu, kdy vám je líto, jak si to tanečnice pokazila nesprávným výběrem hudby). Otrávené výrazy z řad poroty sem určitě nepatří a určitě ne do amatérských kategorií, kde soutěžící často i poprvé tančí před vice lidmi a rovnou před profesionálnimi tanečnicemi, které jsou jejich vzory. Každý máme špatné dny, ale porota by neměla nikdy využívat toho, že je na “druhé straně”.

Musí se porota dívat na celý vstup? – Ne, ale...
Někdy totiž musíme psát poznámky pro feedback, poslat výsledky organizátorovi apod. Nemělo by se stát to, že porotce se baví s někým za ním, nebo že na telefonu píše zprávu. Soutěžící by se neměli obávat, že je poškodí, když bude porotce 15 vteřin psát poznámky a zrovna neuvidí nějaký krásný prvek. Věřte, že stačí krátká chvíle na to, aby si porotce udělal přehled o schopnostech soutěžící, ale je to spíše  kvůli respektu. Pochopím, když v čajovně si někdo z návštěvníků radši čte na mobilu emaily, ale porota by to dělat neměla – ne v tanečním vstupu nebo při vyhlašování.

Je porota povinna dávat feedback? –Ne, ale...
Jsou soutěže, kde se feedback nijak organizátorem nevyžaduje a tak je to čistě na soutěžících, jestli se půjdou zeptat samy nebo ne. Tam, kde se feedback vyžaduje je samozřejmě třeba, aby tanečnice byla schopna jej dát. Pokud je to dlouhá soutěž, ne u všeho se dají zapsat poznámky a já osobně navrhnu, aby tanečnice poslala ještě video, ať jí můžu dát detailnější feedback. Umět podat feedback je taky umění, ne vždy to umím perfektně vyjádřit, ale snažím se a snažit by se měl každý porotce. Velmi to ovlivňuje křehké duše tanečnic, které třeba zrovna neví, jak se realizovat, jsou pokročilé a nadané a prostě zkouší, co jim dá soutěž a zaslouží si kvalitní feedback, kde se dozví, na čem pracovat, co jim jde a ve většině případech je to i o povzbuzení v tanci. Nejedna nadaná tanečnice v této fázi s tancem skončila a nedivím se, je to těžké období. Na druhou stranu, nikoho vodit za ruku nikdo nemůže a je to o síle osobnosti i dostatečné sebekritiky, jestli tanečnice negativní věci překoná nebo ne, uvědomí si svoje kvality i nedostatky a bude se dale rozvíjet.

Říkáte si teď, proč vlastně soutěžit? – Dám Vám pár důvodů…

• "otrkáte se"
• budete mít novou zkušenost
• inspirujete se vzájemně
• získáte i nové taneční přátele
• já jako organizátorka festivalu využívám soutěže k hledání talentů, a nejenom já
• posunete se v tanci dále
• strávíte čas v komunitě a je třeba se do akcí taneční komunity zapojovat a dát o sobě vědět
• je to forma reklamy, prezentace, seberealizace
• a další...

Na závěr mám ale doporučení abyste byly co nejvíce nad věcí a nebrali soutěže příliš vážně :) Někdy je mnohem důležitější si to hlavně užít a udělat radost tancem obecenstvu, nehledě na výhru. Protože to, že si to vystoupení někdo zapamatuje nebo k němu “promluví” váš příběh, který při každém tanci formujete je mnohem cennější.