DEN PRVNÍ
Většinou se nepokazí úplně vše na jedné akci, teď tomu tak ale bylo. Přijíždímě do Berlína, zapínám GPS, která mi za žádnou cenu nehodlá ukázat trasu do hotelu... Jejda, není tam mapa Berlína! Takže následuje hodinové bloudění, ptaní se na cestu, pronásledování zastávek MHD, kde jsou mapy a než zapadlo slunce, jeli jsme i podle světových stran... jednoduše jsme využili všeho, co jsme měli po ruce.
Do hotelu jsme dorazili včas a těšili jsme se na sprchu, na recepci nám ale oznámili, že máme rezervovaný jen jeden dvoulůžkový pokoj v pensionu, nás bylo 5... S přítelem jsme šli do hotelu, neboť v pensionu už nebylo dostatek pokojů pro všechny. Nevadí, říkám si, že si nenechám pokazit takovou nepříjemností hned první den...
Následoval soutěžní večer - Miss bellydance of Europe 2011!
Můj malý osobní report, který raději na magazínu zveřejňovat nebudu :)
O zahájení festivalu a soutěžního večera se postarala skupina tanečnice Jeni. Čtyřčlenná skupina předvedla tanec s křídly Isis, který byl bohužel nevhodně zvolený. S červenými podomácku ušitými kostýmy, červenými křídly a červeným osvětlením tento vstup působil trochu agresivně a bylo těžké si jej užít, neboť i výraz tanečnic tomu neodpovídal a spíš se diváci těšili na konec vystoupení. Následoval vstup skupiny The Nymphs, jejichž vedoucí je Mercedes Nieto, která zasedla v porotě. The Nymphs k mému překvapení vystupovali s folklórem a to roztomilou Hagalou a tradičně pojatým Saidi s holí, které bylo choreograficky moc krásné a autentické. Poslední vstup před začátkem soutěže byl ve stylu Tribal. Skupina Jobalienta předvedla krásnou choreografii v Tribal Fusion stylu.
Soutěž uvedla kapela Baladi Blues a hned po ní nastoupila první tanečnice Flora z Franice. Velmi krásná a talentovaná tanečnice, která tančila na skladbu Tamra Henna. Mě osobně velmi zaujala a pomalu jsem si začala tvořit žebříček favoritek. Další soutěžící byla Alexandra Varga z Maďarska, další z tanečnic, která mě zaujala osobitým stylem a který tančila na skladbu Rakset Monika. Třetí vystupující byla Daria z Ruska. Když se na soutěži objeví reprezentantky z Ruska, většinou si každý řekne, že to mají vyhrané. I já jsem se bála, že se to opět potvrdí a vyhraje sice technicky perfektní tanečnice, ale tanečnice bez duše a výrazu, který je u orientálního tance skalní. Tančila na skladbu Leilet Hob a jakmile vyšla na pódium, publikum oněmnělo. Avšak ne úžasem. Daria je krásná mladá dáma, která bohužel nezvolila slušivý kostým, pravděpodobně neexistuje nikdo, komu by tento kostým slušel. Její sukně měla čtyři rozparky, na bocích, v rozkroku a na zadečku, pod tím ji „kryla“ pouze minisukně. Bohužel se nedalo na tanec příliš soustředit, jelikož při každé otočce (a nejen při ní) bylo vidět naprosto vše a ani minisukně to nezachránila. Byl to tak neestetický zážitek, že po dotančení nesklidila příliš velký aplaus ani od německého publika. Hned po ní následovala další ruská tanečnice – Ebru, která vystupovala na skladbu Jasmina. Technicky výborná tanečnice, jejíž projev byl bohužel bez emocí, které by šly jen těžko vidět přes nevkusné líčení. Další vystupující přijela až z Lotyšska. Sice patřila k těm technicky slabším, ale za to jsem si vystoupení užila, díky jejímu příjemnému výrazu. Bohužel jen do doby, kdy si v raks sharki kostýmu lehla na pódium, což podle mě rozhodně do klasické hudby nepatří. Poslední tanečnice v první půlce večera byla Zara z Londýna, která měla skladbu Leyla a velmi pěkně tanečně interpretovanou. Bohužel opět špatně zvolený kostým, který se podle mě ke klasice moc nehodil.
Před přestávkou nás čekal ještě další taneční vstup zahajovací galashow. Tento vstup uvedly The Nymphs opět s folklórem, konkrétně s Nubijským tancem a alexandrijským tancem s melayou. Následoval opět folklórní vstup, ale v podání skupiny Dianas Perlen. Dámy zatančily pohádkový vstup ve stylu Muwashahat, který je zhudebněnou arabskou poezií. Nicméně kostýmy byl trošku přeplácané a nemyslím si, že zrovna k Muwashahat se hodí péřové korunky brazilského typu. Opět byl na scéně Tribal, tentokrát v duu tanečnice Maji a Judith a ve stylu burlesq.
Následovala druhá polovina večera, druhá polovina soutěžících. V pořadí sedmá tanečnice byla Anja z Německa, která bohužel tanečně, výrazově a i kostýmem byla na úrovni spíše kurzistky středně pokročilého kurzu a do soutěže se vůbec nehodila. Zde byla možná chyba na straně organizace, která tanečnice vybírala. Další soutěžící byla Katalin z Maďarska, také studentka Mercedes Nieto a tančila na Ya Msafer Wahdek. Měla velmi krásnou choreografii i výraz a byla jednou z favoritek na titul, který nakonec i získala a Katalin se stala Miss Bellydance of Europe 2011. Po ní vystupovala v nádherném kostýmu Julia Mendez ze Španělska, která si mě osobně získala nádherně prostorově i technicky řešenou choreografií. Z Polska byla následující soutěžící – Camelia, tančila na skladbu Tamra Henna. Zaujala mě spíš příjemným vzhledem než tanečním uměním, nicméně obsadila 3. místo na této soutěži. Poslední vystupující reprezentovala Českou republiku a byla jí Badriyah, která tančila pro mě již známou choreografii na Leilet Hob a to s příjemným výrazem a grácií, za což si právem zasloužila 2. místo!
Večer byl příjemný díky skvělým soutěžícím a různorodé interpretaci klasické hudby, zpestřením byla samozřejmě hlavně živá hudba. Večer byl ale příliš dlouhý a obecenstvo ve velmi malém počtu. Proto mi chyběla ta klasická atmosféra, kdy diváci tleskají a podporují tanečnici a také mě mrzela nepřipravenost organizace a „záseky“ v moderování. Celý večer se organizačně podobal egyptským akcím, kdy se začne až když se chce začít a tok času se tolik neřeší, kdo vydrží tak vydrží. My jsme vydrželi a bylo na co koukat v obou smyslech
DEN DRUHÝ
S holkama jedeme na semináře a bazárek, já mám učit Ghawazee s činelkami. Nicméně se u paní koordinátorky dozvím, že se pro malou účast ruší, a když se dívám na ostatní lektory, nejsem jediná. Sice se mi ulevilo, že to není třeba folklórem nebo mnou, když jsem viděla, že je všude pomálu, ale aby Mercedes měla na semináři 7 lidí!!! Nechápu, jak může v Brně mít 40 a v Berlíně, tak obrovském městě, kde orient frčí, jen 7...Další zklamání, ale co už, je asi krize a jedeme dál! Z bazárku se vyklubal BAZAR, obrovský s krásnými produkty včetně stánku Eman Zaki, která přivezla novou krásnou kolekci! Už jenom pro ten Bazar se možná vyplatí tam jet ;) a ne nadarmo se festival jmenuje Bazar Oriental. Takže jsme nakoupili, dali si na oběd výborné arabské papání a mě se konečně dostal do ruky program dnešní Galashow, kde vystupujeme! Skupinu nacházím až pod názvem "Sheyla Aziz Ensemble", tak zaprvé Aziz si neříkám už 4 roky a ensemble sice jsme, ale Al Fayyum Dancers, což jsem organizátorce říkala v emailech několikrát - a obojí. Nejhorší bylo ale zjištění, že z domluvených dvou vstupů je v programu jeden bez určení stylu (taky jsem ho uváděla předem). Vymysleli jsme tedy, že to všechno spláchneme v jednom vstupu. Před galashow jdeme za zvukařem vše domluvit, snad to klapne! Hned ze začátku Galashow mám sólo v novém kostýmu, úvod se závojem končím v předklonu, při němž jsem zaslechla a ucítila - křup mého zapínání na podprsence... Sice zůstala na místě, ale podezřele se pohnula. Dalších 5 minut jsem tančila s vědomím, že každou vteřinou mi může podprsenka úplně odletět, v životě jsem na vystoupení nebyla tak nervozní a tušila jsem, že to na mě musí být vidět :( Další vstup byla Simsimiya s mým sólem s Melayou a pak vpasované fellahi. Holky odtančily Simsimiyu a já nastoupila s Melayou, holky se mezitím převlékly do Fellahi a já po Melayi rychle běžela "pouze" na sebe hodit Fellahi šaty a vyrazit opět s holkama na jeviště v plném obsazení. Chybička se vloudila a já se v šatech zasekla, rukáv byl protočený s výstřihem a nedokázala jsem se vymotat... hudba začala a holky vběhly zpátky, než jsem do šatů nalezla, holky tančily a já koukala, kdy že se přidám k nim, byla jsem tak vynervovaná, že jsem se nedokázala ve vlastní choreo zorientovat a vzdala to úplně, než abych to případně ještě víc zvorala. Což ale holkám nepomohlo a samy to díky situaci začly vorat, nicméně si myslím, že to jakš takš uhrály a snad nebylo nic poznat. Já to celé v zákulisí obrečela a chtěla rychle domů s vědomím, že jedeme 600 km abychom se takto ztrapnily... Při odchodu někdo prohlásil, že dáme zkratku venkem, že tama pořád někdo chodí a tak jsme vyšly ven a zjistili, že jsme zabouchnuté, a že žádná zkratka se nekoná. To už jsme nevydržela a začala se zoufale smát nad tou situací :D 5 minut jsme bušily na dveře a nakonec se dostaly zpátky a odešly správným východem.
DEN TŘETÍ
Se již žádná katastrofa nekoná, kromě zabouchnutého kufru od auta :D a odjíždíme s dalšími zážitky domů.