Uspořádejte festival 1

Každá tanečnice si už jednou řekla "co kdybych taky uspořádala festival?", ne všem se to podaří. Na druhou stranu, dělat všechno, nemusí být vždy přínosem...


Důvody, které vedou k takové myšlence jsou různé, nejčastější...

1) myslíte si, že vás to proslaví a zbohatnete z toho - neproslaví, pokud nemáte nejdřív důvěru komunity, nikdo na váš festival zkrátka nepřijde a zbohatnout se festivalem nedá (nejenom moje zkušenost), proč si vysvětlíme níže


2) chcete posílit komunitu a nabídnou něco, co tu není - správný důvod, ale je nutné se zamyslet, jestli už těch akcí není tolik, že jen způsobíte to, že se budete s dalším festival tzv. dělit o publikum, zde je rozhodující, jakým směrem se festival ubere a jestli nabídnete opravdu něco, co tu ještě není

Začínáte svojí vizí, rozpočtem, řeknete si "to by šlo". Jenže časem se začne nabalovat tolik věcí kolem, že cesta zpět už není a cesta kupředu je jako cesta do neznáma, kterou v této chvíli musíte prostě absolvovat, neboť jste v rozjetém vlaku. Osobně můžu říct, že kdybych věděla předem, co vše to obnáší, dost bych přemýšlela nad tím, jestli do toho jít nebo ne. 

Malý průlet jak to vypadá třeba s Tales of Sahara...

Přípravy začaly v únoru 2011 - žádání o dotace, záštity, finance, barter partnerství - papírování, běhání a vybírání hostů. Postupem se začíná řešit program, místa konání, harmonogram propagace. Návrh letáčků, tisk letáčků, vyzvednutí letáčků, zavezení letáčků do agentury, která je strčí do MHD a všude možně. Návrh billboardu 1:10, sestříhání promo videa. Komunikace s hosty, program, formuláře pro osvětlovače, zvukaře, technický scénář... máte už zařízeného zvukaře? Lidé se začínají přihlašovat na semináře, open stage, soutěže, bazar, začínají si kupovat lístky. Přihlášených je asi 150 na semináře, na open stage 50, sedadel v divadle je 300. Neumím se rozčtvrtit, takže hledání dobrovolníků na místa konání - děkuji! Vymýšlení kulis, rekvizit, zkoušky s herci, vymýšlení scének a podkladů pro scénky, stříhání hudby, překládání básní, knihovna, google... vyzvedávání dárků pro soutěžící a vystupující, zařizování rautu, tisk nezbytností, zkoušky se skupinou, tvorba kostýmů, zajít ke švadleně, zajistit natáčení, oslovit redakce, rozeslat PR články, rozhovor v rádiu, objednat květiny... 2 týdny do festivalu a pořád není hotovo, není to zdaleka vše na seznamu "to do list" :)

Nakonec tomu věnujete 8 měsíců pro 5ti denní festival, osobně mi pomáhá (v zásadních organizačních věcech) Tereza Dvořáková (Orient Vision o.s.), bez které by festival takový nebyl (sama bych to nezvládla takto) a pak samozřejmě po troškách od každého něco další lidé jako herci, koordinátoři, dobrovolníci, rodina atd. (všechny budu jmenovat po festivalu v děkovném dopise :)) všichni si zaslouží poděkování i jen za nabídnout pomoc, v těchto projektech je každá maličkost důležitá!

Nesmíme zapomenout, že vše něco stojí a zde si hrajete s min. 100 000,- rozpočtem, který můžete obrátit jak v zisk tak i ztrátu, takže noční můry a stres z nevyprodaného divadla vás straší ve dne v noci. Osobně jsem na festivalu a show ještě nikdy nic nevydělala a už vůbec ne v porovnání s tím, kolik času tomu věnuji, ale já jsem se od začátku držela důvodu č.2, nikdy ne toho prvního.

A proč to tedy dělám?  

Jste v zákulisí, začíná se za 5 minut, jste nervózní a jdete na pohádkové pódium, odtančíte show se spoustou profesionálních tanečnic a tanečníků a divadlo tleská a křičí nadšením a další měsíc dostáváte milé dopisy od zúčastněných, kteří se těší na festival za rok, je to prostě tak nádherný pocit, že ho penězy, slávou a dalšími pomíjivými věcmi nelze nahradit! Je to úžasná příležitost se plně realizovat, dáváte do toho kus své duše a lásky k tanci, předáváte dál své zkušenosti...


Závěr...
Pro pořádání festivalu potřebujete pevné nervy, někoho, kdo bude vaší pravou rukou, štěstí osudu a hlavně tanec milovat a těšit se, že tolika lidem přinášíte úžasné zážitky :)

Německá cesta tance 1

Tanec v Německu měl svůj vývoj. Velký boom zažil s přívalem emigrantů z Turecka a proto máme šanci vidět dost často turecký styl a německým (ne)vkusem. Kdo byl někdy v Německu na festivalech, ví co myslím :)

Jsou samozřejmě výjimky a já bych teď ráda jmenovala Nabilu Sabhu, která má pro můj taneční vývoj zásadní vliv (nejen ona, ale o tom později). Pokud máte možnost vidět její vystoupení a víte, že se jedná o paní ve středním věku, je naprosto úžasné s jakou energií a stylem dokáže zatančit. Má svůj styl, nikam se neškatulkuje a člověk ji vždy rád vidí. Již několik mnoho let pořádá festivaly a akce v Berlíně a jedná se o jedny z největších. Osobně mám její tanec velmi ráda a jestli takto budu v jejích letech tančit - hurá!!!

Od roku 2007 jsem se na její akce vydávala, nejdřív na openstage, kde si mě všimla, následně jsme spolu komunikovaly pravidelně emailem, následně jsem pomáhala prodávat její magazín Belly Divas. Vždy když jsme se viděly, říkala mi, jak jsem se zlepšila a jak mi to sluší, což mě vždy pošouplo o kousek dál, abych ji příště nezklamala :) a jelikož naše spolupráce byla hlubšího rázu, pozvala mě na festival Young Bellystars - představující mladé nadějné tanečnice, kde jsem vystupovala a učila seminář se 30 studentkami. Psal se rok 2009 a pro mě to byla úžasná příležitost a obrovská podpora v tanečním růstu. Nabila mě a ostatní tanečnice, se kterými takto spolupracuje vždy vřele a domácky přivítá, což člověk ocení po návštěvě festivalů tipu "buď ráda, že jsi tu", velmi ocení!

Nabila mě takto podporuje a inspiruje od začátku a letos budu vystupovat a učit na jejím festivalu - Bazar Oriental, který je v Německu jedním z nejkvalitnějších a letos se tam sejde pěkná parta - Shereen, Mercedes... a já se skupinou, která taky vystupuje :)

Moc se těším a snad se mi podaří Nabilu přivézt do ČR a zdejší tanečnice ocení její kvality!

Sheyla