Uspořádejte festival 1

Každá tanečnice si už jednou řekla "co kdybych taky uspořádala festival?", ne všem se to podaří. Na druhou stranu, dělat všechno, nemusí být vždy přínosem...


Důvody, které vedou k takové myšlence jsou různé, nejčastější...

1) myslíte si, že vás to proslaví a zbohatnete z toho - neproslaví, pokud nemáte nejdřív důvěru komunity, nikdo na váš festival zkrátka nepřijde a zbohatnout se festivalem nedá (nejenom moje zkušenost), proč si vysvětlíme níže


2) chcete posílit komunitu a nabídnou něco, co tu není - správný důvod, ale je nutné se zamyslet, jestli už těch akcí není tolik, že jen způsobíte to, že se budete s dalším festival tzv. dělit o publikum, zde je rozhodující, jakým směrem se festival ubere a jestli nabídnete opravdu něco, co tu ještě není

Začínáte svojí vizí, rozpočtem, řeknete si "to by šlo". Jenže časem se začne nabalovat tolik věcí kolem, že cesta zpět už není a cesta kupředu je jako cesta do neznáma, kterou v této chvíli musíte prostě absolvovat, neboť jste v rozjetém vlaku. Osobně můžu říct, že kdybych věděla předem, co vše to obnáší, dost bych přemýšlela nad tím, jestli do toho jít nebo ne. 

Malý průlet jak to vypadá třeba s Tales of Sahara...

Přípravy začaly v únoru 2011 - žádání o dotace, záštity, finance, barter partnerství - papírování, běhání a vybírání hostů. Postupem se začíná řešit program, místa konání, harmonogram propagace. Návrh letáčků, tisk letáčků, vyzvednutí letáčků, zavezení letáčků do agentury, která je strčí do MHD a všude možně. Návrh billboardu 1:10, sestříhání promo videa. Komunikace s hosty, program, formuláře pro osvětlovače, zvukaře, technický scénář... máte už zařízeného zvukaře? Lidé se začínají přihlašovat na semináře, open stage, soutěže, bazar, začínají si kupovat lístky. Přihlášených je asi 150 na semináře, na open stage 50, sedadel v divadle je 300. Neumím se rozčtvrtit, takže hledání dobrovolníků na místa konání - děkuji! Vymýšlení kulis, rekvizit, zkoušky s herci, vymýšlení scének a podkladů pro scénky, stříhání hudby, překládání básní, knihovna, google... vyzvedávání dárků pro soutěžící a vystupující, zařizování rautu, tisk nezbytností, zkoušky se skupinou, tvorba kostýmů, zajít ke švadleně, zajistit natáčení, oslovit redakce, rozeslat PR články, rozhovor v rádiu, objednat květiny... 2 týdny do festivalu a pořád není hotovo, není to zdaleka vše na seznamu "to do list" :)

Nakonec tomu věnujete 8 měsíců pro 5ti denní festival, osobně mi pomáhá (v zásadních organizačních věcech) Tereza Dvořáková (Orient Vision o.s.), bez které by festival takový nebyl (sama bych to nezvládla takto) a pak samozřejmě po troškách od každého něco další lidé jako herci, koordinátoři, dobrovolníci, rodina atd. (všechny budu jmenovat po festivalu v děkovném dopise :)) všichni si zaslouží poděkování i jen za nabídnout pomoc, v těchto projektech je každá maličkost důležitá!

Nesmíme zapomenout, že vše něco stojí a zde si hrajete s min. 100 000,- rozpočtem, který můžete obrátit jak v zisk tak i ztrátu, takže noční můry a stres z nevyprodaného divadla vás straší ve dne v noci. Osobně jsem na festivalu a show ještě nikdy nic nevydělala a už vůbec ne v porovnání s tím, kolik času tomu věnuji, ale já jsem se od začátku držela důvodu č.2, nikdy ne toho prvního.

A proč to tedy dělám?  

Jste v zákulisí, začíná se za 5 minut, jste nervózní a jdete na pohádkové pódium, odtančíte show se spoustou profesionálních tanečnic a tanečníků a divadlo tleská a křičí nadšením a další měsíc dostáváte milé dopisy od zúčastněných, kteří se těší na festival za rok, je to prostě tak nádherný pocit, že ho penězy, slávou a dalšími pomíjivými věcmi nelze nahradit! Je to úžasná příležitost se plně realizovat, dáváte do toho kus své duše a lásky k tanci, předáváte dál své zkušenosti...


Závěr...
Pro pořádání festivalu potřebujete pevné nervy, někoho, kdo bude vaší pravou rukou, štěstí osudu a hlavně tanec milovat a těšit se, že tolika lidem přinášíte úžasné zážitky :)